„Je v módě cynicky říkat, že se pročistí trh. Ale rodinné, lokální a tradiční firmy, které krizi nepřežijí, převezme nejspíš velkoprodukce, které Češi před krizí nedokázali přijít na jméno. Pak nás cynismus přejde,“ říkal před rokem ekonom a podnikatel Jan Lamser, emeritní veterán nejvyššího vedení ČSOB. A jeho slova bohužel stále platí...

Je nutně na škodu, když zůstanou jen větší, stabilnější podniky?

Myslím si, že to nepotěší nikoho – zejména z hlediska konkurence, která podporuje pestrost, kvalitu i nabídku v různých cenových hladinách. Na to byli Češi v posledních letech dost hákliví. Může se stát, že chleba bude jen od velkopekáren, z restaurací přežijí primárně McDonaldy nebo restaurační řetězce obecně, kultura bude jenom v multiplexech a podobně.

Myslíte, že nějaké služby můžou úplně zmizet?

Oproti době před koronavirem bude rozhodně nedostatek výběru. Některé podniky se zhroutí, zaniknou a v dané situaci a s danými nulovými zárukami nebude doma nikdo, kdo by jejich pozici převzal. Stěžovali jsme si roky, jak ubývá klasických hospod, soukromých lokálních prodejen a malých provozoven služeb. A to se jedině zhorší. Už teď čekáme jak na smilování na okamžiky krátkého rozvolnění a stojíme fronty jako kdysi – třeba i na tak samozřejmou službu, jako je kadeřnictví. A stejně budeme moci zapomenout na snadnou dostupnost truhláře, zámečníka. Postihne to i běžná místní fitka, autoopravny... My starší to pamatujeme: pořadníky, fronty, úplatky.

Uplynulý rok moc důvodů k optimismu nedává, ale pořád to vidíte tak černě?

Lidi si nikdy nechtějí přiznat, když je situace opravdu kritická. Do poslední chvíle si namlouvají, že všechno zachrání nějaký zázrak shůry. My jsme tady desítky let opravdovou krizi neměli. Ale nezaměstnanost v desítkách procent existuje i v Evropě. A může být i u nás. Je potřeba s tím počítat. Malé a střední firmy zaměstnávají skoro polovinu zaměstnanců v ČR, navíc tam, kde většinou jinou práci najdete jen těžko. Vidíte pro ně dneska někde statisíce volných míst?

Před rokem jste říkal, že Praha bude krizi odolávat lépe a že nejvíc postihne menší města. A měl jste bohužel pravdu i v tom...

To nebylo zas tak těžké odhadnout. Vezměte si třeba turistiku. Je důležitá i pro Prahu, ale nikdy nebude z hlediska přežití likvidační. Ale v některých malých městech, která žijí převážně nebo dokonce jenom z turistů, je to čert na stěně. Návštěvnost se zhroutila a dokud nebude od korony pokoj úplně, což může trvat i roky, o návratu na původní čísla nemůžeme ani snít. A turistika je pro neskutečné množství lidí zásadní zdroj přímé či nepřímé obživy. Maloměstské provozovny, prodejny, výrobci, ubytovací a přepravní kapacity, kultura… Největší ztráty by snad mohli zahojit Češi. Ale pro gastro, hotely, malé obchody a spoustu dalších odvětví kvůli opakovaným lockdownům ani tahle možnost není.

Přineslo posledních 12 měsíců něco, s čím jste nepočítal?

Epidemii stále nemáme za sebou, podnikání je nyní stále plošně zmrazené. Ztráty začneme sčítat až s příchodem covidové oblevy poměrů, doufejme, že díky očkování již záhy. Teď je obtížné mé chmurné věštby ověřovat. A primárně není podstatné, jestli jsem měl pravdu nebo ne. Spíš, že situace je vážnější, než jsem si loni zjara dokázal představit. Kupní síla velké části populace bude výrazně erodovaná, to se pravděpodobně promítne zejména do zájmu o „nahraditelné služby“ a „drobný luxus“.

Myslíte, že jsou tato postradatelná odvětví poškozena nenávratně?

Nenávratně určitě ne, ale počítejme s tím, že jejich renovace bude oproti jiným oblastem podnikání mimořádně dlouhá. I kdyby covidová omezení zmizela ze dne na den, nevrátí se v jejich případě tržby skokově zpět na úrovně před epidemií, ale budou nabíhat jen zvolna. To znamená, že jejich provoz bude po poměrně dlouhou dobu dále vytvářet ztráty. Ty se ještě přičtou ke ztrátám, které přímo či nepřímo vyvolal momentálně už téměř roční lockdown.

Banky omezují riziko, takže SME z nejvíc postižených oborů jsou víceméně bez možnosti půjček. Jak se díváte na princip půjček od lidí, po vzoru P2P od Zonky, který v tomto případě jako P2B nabídne peníze soukromých investorů pro byznys?

P2B je odvážný počin a držím mu palce. Banky jsou v těžké situaci a nelze se jejich opatrnosti divit. Potenciálně budou mít velké problémy se stabilizací svých existujících úvěrových portfolií, takže skutečně nelze očekávat, že by v oněch postižených oborech přišly s nějakou asertivní obchodní iniciativou.

Je možné, že změní pohled na věc?

Snad leda pokud by se na pozadí objevil nějaký masivní nástroj participace na riziku ze strany státu či regulatorní incentiv. Nebo nějaká opravdu výrazná systémová podpora oboru podnikání přímo, bez účasti bank. Něco takového by v jejich očích mohla sektorové riziko výrazně posunout a změnit jejich přístup.

Řekněme, že jsem majitel malého kadeřnictví v Plzni. Nebo tam mám dokonce tři pobočky, protože to dělám už 20 let, docela se mi dařilo a většinu zisku jsem zatím vždycky investoval do rozvoje. Teď už ale nevím kudy kam. Existuje nějaká zkušenostmi prověřená rada?

Příručková rada zní: „Hledejte v této těžké situaci příležitost“! Jenomže prověřené na ní je akorát to, že se takto lehko radí, ale reálně za vás problém tří kadeřnictví v dané situaci nikdo nevyřeší. Určitě nemůžete spoléhat na nějakou záchrannou síť ze strany státu či hmatatelnou podporu nějaké třeba veřejné iniciativy na záchranu malých podnikání. Všichni teď mají dost vlastních problémů. Ačkoli, neměli bychom zobecňovat, například v Kyjově iniciativa na podporu lokálních podnikatelů vznikla. Jde nicméně spíš o výjimečnou aktivitu.

Měl by tedy situaci primárně řešit stát?

Stát zásadním způsobem mocensky zasáhl do běžného chodu společnosti. To je ostatně jeho úloha. Musí teď ale nést i odpovědnost a jeho prioritou by měl být návrat do stavu před takovým zásahem. To se u nás zatím moc neděje. Chráníme životy, ale neohlížíme se na živobytí. Jakoby zničení ekonomické stability statisíců rodin to zdraví neohrožovalo potenciálně ještě víc.

Zřejmě ze zoufalství sem tam někdo v médiích připomene slova Václava Havla, který řekl: „Až to bude nejblbější, tak se to najednou začne obracet k lepšímu.“ Věříte na nějaké takové proroctví?

Souhlasil bych, že „nejblbější“ to teď asi je. Takto masivní plošný zákaz podnikání v historii svobodných společností v podstatě nemá obdoby. Ale pokud jde o proroctví, tak nejvíc asi záleží na tom, co a jak si člověk interpretuje. Ze Zjevení sv. Jana bychom zase mohli vyčíst, že omezení na vaše kadeřnictví uvalila šelma s číslem 666. A na tu prostě žádné jednoduché recepty neplatí.

Jan Lamser, podnikatel, věnuje se otázkám hry a ekonomie spásy. Má za sebou 20 let na vrcholných pozicích ve finančních službách včetně představenstva ČSOB. Samostatné podnikatelské aktivity zahrnují oblasti fintechu či augmentované identity. Působil jako poradce Evropské komise pro oblast systémové inovace a v řadě funkcí v rámci obchodních asociací i vědeckých a kulturních institucí. Na různých VŠ v Praze a Paříži postupně vystudoval Ekonometrii, Podnikovou ekonomiku, Strategické řízení, Evangelickou teologii a Kreativní pedagogiku. Poslední roky patří do jádra fintechového think tanku Creative Dock Group